Jednou si nás stejně najde
Jednou si nás stejně všechny najde...Neunikne jí nikdo...Je naší jedinou jistotou...A přece se jí stále tolik lidí bojí a ve společnosti stále patří mezi tabuizovaná témata.Proč?
Lidé mají už od počátku věků strach z neznámého.Co čeká tam,v té temnotě?Také bývá zažito,že neznámé bývá špatné.Vždyť jak spokojeně si v ráji žili Eva s Adamem,dokud neokusili zakázaného jablka a neotevřeli tak svou náruč a srdce neznámu.
Záporný postoj ke smrti pramení ještě z dalších věcí,a to především ze strachu ze smrti;zde chápané jako konec vlastní existence ,a pak strach z umírání,které může být dlouhé a bolestivé.
A přesto,nebo právě proto stále lidstvo fascinuje.Na téma smrti vzniklo nepřeberné množství filmů,knih,písní,básní,citátů...Mým oblíbeným citátem jsou tato slova George Brendona Shawa:Smrt je pro mnohé z nás brána pekel,ale jsme na cestě ven,ne dovnitř.
Způsobů jak zemřít je neskonale mnoho.Můžeme umřít stářím,vyčerpáním,na různé nemoci,můžete jít po ulici,spadnout do otevřeného kanálu a zlomit si vaz,můžete uhořet,můžete umřít nečekaně,opuštěni,vinou nějakého hladového zvířete,vinou pomateného člověka,může vás někdo zabít úmyslně,z nedbalosti,nebo se také můžete zabít sami.I zde existuje spousta variant.Myslím (jen myslím,protože osobně jsem to nezkoušela),že mezi ty nejméně bolestné patří spolykání nějakých prášků,anebo si ve vaně s horkou vodou přežíznout žíly.Je celkem fascinující,že i tu nejmocnější věc,jakou je smrt,můžeme vzít do vlastních rukou...
V závěru této své úvahy bych chtěla říct následující:Nebojme se smrti a nepromarněme život snahou uniknout jí,protože ona si nás ta kostnatá stařena s mastnými vlasy,kosou a v černém hávu s kápí hluboko stáhnutou stejně jednou najde...
