Vítejte u Pucinky

Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže,

nikdo jí v tom zabránit nemůže.

Chlapeček, co se ještě neholí,

zjišťuje, že to moc nebolí.

Žiletka made in Czech republic

neptá se, jestli jsi flegmatik či cholerik.

Žiletka tě v prstech trochu zastudí.

Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí.

Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,

o lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti.

Neboj se, už se ti to nikdy víc nestane,

ta ostuda když ti první noc nevstane.

Žiletka razí si svoji cestu do žíly.

Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.

Přežili to jiní, přežiješ to taky ty.

Přemýšlej, nenech se ovládat jen pocity.

Žiletka svůj smutný úkol splnila,

do ruda se voda tvojí krví zbarvila.

Tvůj krátký život uniká z rány ven.

Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak omámen.

Žiletka ta za to všechno přeci nemůže.

Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.

Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,

nevnímáš ty lidi, co ti vlezli do bytu.

Žiletka. To slovo brouzdá se tvou pamětí.

Sestřička je celá v bílém, ptá se: "Jak je ti?"

Jediná kapačka tady teď měří čas.

Kdybys ho doved vrátit, možná žil bys zas.

Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.

Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.

Upadáš do spánku, který je tvůj poslední.

Už neslyšíš zvony oznamující čas polední.